Kulturní, společenské, sportovní akce v Hradci Králové a okolí

Platí-li, že plození dětí je zábavou chudých, užil si nechanický kantor František Raab do sytosti. Potomků měl plný tucet! A až ten nejmladší rodinu proslavil. Josef Ignác Viktorin přišel na svět s evidentním kreslířským talentem 5. září 1715. (Někteří badatelé uvádějí, že jde o datum křtu.) Pod ochrannými křídly malíře Jana Jiřího Majora, Brandlova jičínského žáka, strávil sedm let. Osvojil si bravurně barokní techniku, barevnost, hloubku zobrazovaného prostoru, anatomické detaily, oděvy postav, elegantní pózy, portréty dětí. Na úkor kvality šla občas bohužel i jistá líbivost. Objednávky se mu jen hrnuly už během učení, musel si pořídit pomocníky. Na hlubší vzdělávání tudíž nezbyl čas. Technicky preferoval olejovou barvu na plátně. 

Mezi lety 1737 – 1738 působil v Praze, pak se přesunul východněji. Pro jeho další život byl důležitý 3. listopad 1744. Toho dne vstoupil v Brně jako malíř do Tovaryšstva Ježíšova. Zajistil si tím živobytí, ačkoliv zpočátku musel obstarávat též chod jídelny či pečovat o nemocné. Kvůli inspiraci údajně doputoval s požehnáním nadřízených na zkušenou až do Říma. Poté poznal a svým uměním ovlivnil množství našich jezuitských klášterů. Jeho stopy nacházíme v Uherském Hradišti, Olomouci, Klatovech, Jihlavě, Kutné Hoře, Hradci Králové. Dlouhý čas strávil v pražském Klementinu, důležitou etapu života pak v Opavě. Když r. 1773 papež Klement XIV. činnost jezuitů ukončil, Raab kratší dobu pobyl v Brně. O rok později našel útočiště u velehradských cisterciáků. Těm se odvděčil velkými oltářními plátny. Setrval zde i po zrušení kláštera (1784), i když už spíše živořil. Služné bylo nízké, musel brát zakázky v okolí nebo zpeněžovat svoji sbírku hluboko pod cenou. 

V Raabově tvorbě převažují zpodobnění svatých a starozákonní náměty. Mnohé cykly jsou pozoruhodné rozsahem i rozměry. Na rozdíl od většiny kolegů nevyžadoval při práci klid, pracoval klidně i před návštěvami. Umělecky ovšem postupně stagnoval. Za nejcennější díla Ottův slovník naučný pokládá obraz sv. Floriána v Kolíně, sv. Gottharda v Žehuni, malby u sv. Mikuláše na Malé Straně a obraz na hlavním oltáři kutnohorského chrámu sv. Barbory. Raabovy práce najdete v pražských kostelech sv. Ignáce a sv. Rocha, v Bohosudově, jihočeské Štěkeni a zejména v Opavě. Jejich kouzlu propadne i současník. 

Zemřel na Velehradě 2. února 1787. Dnes jeho díla považujeme za mistrovská. Svědčí o tom množství literatury (i zahraniční) Raabovi se věnující - od r. 1776 až do dnešních dnů. A ještě jedna důležitá poznámka: Raab byl etalonem pokory a skromnosti. Díla většinou nepodepisoval, neboť za pravého autora považoval Boha. Vždyť přece – komu vděčil za talent…