Kulturní, společenské, sportovní akce v Hradci Králové a okolí

10. října 1867 přišel ve Smiřicích nad Labem na svět Josef Zeman. Sudičky mu daly do vínku neskonalou trpělivost a soucit s ubohými, bezmocnými, opovrhovanými. Ač potomek řemeslníka, vybral si jinou životní cestu. Po měšťance v Broumově a roce na  reálce nastoupil do královéhradeckého Učitelského ústavu. První místo dostal v Náchodě (1887). Vydržel tam plných dvaadvacet roků a stal se jedním z hybatelů zdejšího kulturního a společenského dění. Všímal si ovšem hlavně osudů dětí. A to těch nejzranitelnějších - postižených, opuštěných, duševně opožděných, kterých viděl kolem sebe víc než dost. Kultivoval kolegy referáty, doporučoval neustálé sebevzdělávání. Nezištně poskytoval poznatky z vlastních cest po specializovaných evropských ústavech. 

Roku 1909 přesídlil do Chotěboře, kde získal pozici okresního školního inspektora. 28. březen, kdy se narodil Jan Amos Komenský, mu zasvětil dávno před zprofanovaným Dnem učitelů, kteří komunisté vyhlásili až o desítky let později. Po vzniku nové republiky vstoupil do služeb Ministerstva školství a národní osvěty jako vůbec první inspektor speciálních škol a ústavů. Právě Zemanovou zásluhou vzrostl počet pomocných tříd ze 43 na téměř 600, pod stát přešla rovněž péče o postiženou mládež. Pravým majstrštykem se pak stalo vydání učebních osnov a výchovných směrnic pro školy dětí postižených (1928). Z původně plánovaných tří let platily nakonec osnovy roků třicet!   

Zhruba od třetí dekády dvacátého století přesunul Josef Zeman svůj hlavní zájem na problematiku lidí, kteří ztratili zrak. Pod vlivem dalšího téměř zapomenutého humanisty Karla Emanuela Macana se pokoušel zřídit v Praze slepecké muzeum. Přes nesmírné nasazení došlo k jeho otevření až roku 1947 pod názvem Zemanovo slepecké muzeum. Pro pokročilý věk se Zeman slavnostního otevření nemohl zúčastnit, přestože ještě občas přednášel na vysoké škole. Jelikož jsme v Čechách, muzejní exponáty se ztrácely a instituce nakonec zanikla. 

Josef Zeman byl autorem více než 800 článků. Z jeho prací odborníci dodnes citují z titulů Nápadnější duševní a tělesné vady v dětství, Červený kříž, jeho vznik a rozvoj nebo Pedopatologický slovníček. Kromě bohaté redaktorské činnosti se podílel na mnoha sbornících – např. Dějiny péče o mládež s vadami zraku, Otázky slepecké výchovy, Péče o dítě abnormální, Svět nevidomých, Kultura slepců. Zeman se okrajově věnoval i překladům (Flaubert: Legenda o svatém Juliánovi Pohostinném), jeho jméno nalezneme také v publikaci Kulturní obrázky ze Smiřic. 

Zakladatel moderní československé speciální pedagogiky vstoupil do nebeské sborovny 12. března 1961.