Kulturní, společenské, sportovní akce v Hradci Králové a okolí

Oldřich Hlavsa se narodil 4. listopadu 1909 v Náchodě. Vášnivého čtenáře od mládí zajímalo písmo a práce s ním. Vyučil se v místní Rydlově tiskárně sazečem, což samozřejmě obnášelo různé práce s výukou nesouvisející, včetně pomoci v domácnosti majitele. Na druhou stranu získal neocenitelnou praxi v akcidenční sazbě (vizitky, svatební i úmrtní oznámení, novoročenky, pozvánky, diplomy, hlavičkové papíry, letáky, plakáty atd.). Brzy se stal v závodu mistrem, ale dál se soukromě vzdělával. Učaroval mu konstruktivismus, který zbavil sazečinu do té doby obvyklých ornamentů. Užíval linek, bílých ploch, základních geometrických tvarů, jednoduchých typů písma, omezil barvy, kresby zaměnil za fotografie. Hlavsa a vůbec mladá generace kouzlila s písmem pod vlivem členů Devětsilu Teigeho, Štyrského, Toyen. Ještě v Náchodě se významně angažoval ve výchově učňů, zasloužil se o znamenitou pověst „černého řemesla“ rodného kraje v celostátním měřítku (práce v časopisech Typografia, Dorost knihtiskařský).
 
Roku 1937 přešel do pražské tiskárny Solidarita. V prostředí hlavního města jeho hvězda stoupala. Stal se vůdčím členem redakce Typografie. Vytvářel obálky, graficky upravoval knihy a další materiály. Po nelehké době okupace a únorových událostech osmačtyřicátého roku doufal, že osvobozená československá typografie bude dále kráčet ve stopách avantgardy. Jako mnoho jiných naletěl vágním komunistickým slibům. Znárodňování, zavedení nesmyslných norem, podivná nová „řešení“ výuky učňovské mládeže, nulová obnova strojového parku ho jako zkušeného praktika brzy dovedla k názoru, že jde o cestu do pekel. Jelikož si názory nenechával pro sebe, skončil. Což v jeho případě mělo podobu vyhazovu z redakce a čtyřletého distancu.
 
Po částečném politickém uvolnění v 50. letech se mohl milované práci znovu plně věnovat. Vytvořil na dva tisíce grafických úprav knih, z jeho dílny pocházejí obálky časopisů Plamen nebo edice Klub přátel poezie. Je též autorem celosvětově uznávané literatury z oboru (Typografická písma latinková, Typografie I – III). Zasedal v řadě odborných porot, získal mnoho ocenění u nás i v zahraničí (Nejkrásnější knihy roku, nakladatelské ceny, knižní festivaly v Nizze, Sao Paulu aj.). Roku 1986 dostal titul Zasloužilý umělec.
 
Muž, který pozvedl opomíjené řemeslo do uměleckých výšin, zemřel 27. 12. 1995 v Praze.

VE SPOLUPRÁCI SE STUDIJNÍ A VĚDECKOU KNIHOVNOU HRADEC KRÁLOVÉ