Kulturní, společenské, sportovní akce v Hradci Králové a okolí

Ač jsme se osobně neznali, na Zuzanu Navarovou mám vzpomínku zcela specifickou. Velikonoce přelomu sedmdesátých a osmdesátých let. Exspolužák abstinent Sonda převáží několik koledníků autem z jedné štace na druhou. V Divišově ulici vykřikne: „Hele, Zuzka Navarová!“ Skřípění brzd. Skupina (tenkrát) mladíků vykoná tradiční šlohačku na budoucí hvězdě české hudební scény během několika vteřin přímo na veřejné komunikaci.  Koledu jsme pochopitelně nedostali, ale povinnost byla splněna.
 
Osobitá skladatelka a zpěvačka se narodila se18. června 1959 v Hradci Králové. Vystudovala španělštinu a češtinu. Její první nahrávky pocházejí z královéhradeckéhostudia Československého rozhlasu, kde její tatínek dělal hudebního režiséra. Po účinkování ve skupině Výlety se stala oporou folkového souboru Nerez. Průvodní text k jejich debutovému albu napsal sám obávaný kritik Jan Rejžek. Jeho kolega Jiří Černý ji pokládal za naši vůbec nejlepší zpěvačku. Nerez sklízel úspěchy na Portě, festivalu Vokalíza, prodával desky, přesto se cesty jeho členů v devadesátých letech rozešly. Zuzana Navarová se prosazovala jako autorka divadelní hudby i animovaných filmů. Snímek Řeči, řeči, řeči Michaely Pavlátové byl dokonce nominován na Oscara.
 
Její tvorbu výrazně ovlivnil pobyt na Kubě. V repertoáru měla skladby latinskoamerických autorů i vlastní písničky v podobném duchu. Spolupracovala s Ivánem Gutiérrezem, kapelou Tres a skupinou Koa. Produkovala nahrávky romské zpěvačky Věry Bílé, představila české veřejnosti později tak populární Radůzu, vypomohla Karlu Plíhalovi při nahrávání „kainarovského“ alba Nebe počká. Od začátku 90. let stála v čele Nadace Život umělce. Cvičila tai-chi, milovala sbírání hub. Roku 1995 o ní režisérka Judita Křížová natočila půlhodinový televizní dokument Kdo je kdo.

Zuzana Navarová zemřela po těžké nemoci 7. prosince 2004 ve věku 45 let. 

VE SPOLUPRÁCI SE STUDIJNÍ A VĚDECKOU KNIHOVNOU HRADEC KRÁLOVÉ