Kulturní, společenské, sportovní akce v Hradci Králové a okolí

Vesnice s poetickým názvem Kamhajek leží u Křečhoře v kolínském okrese. Necelé dva roky po slavném silákovi Gustavu Frištenském, 17. dubna 1871, se tam narodil Oldřich Liska. Východní Čechy a konkrétně Hradec Králové mu vděčí za mnohé výjimečné stavby. 

Budoucí architekt začínal doslova od píky. Coby vyučený zedník absolvoval pražskou Státní průmyslovou školu, poté Uměleckoprůmyslovou školu v Drážďanech. Praktické zkušenosti z oboru získával i během studií v různých stavebních firmách. Uchytil se jako projektant ve Vídni. Důležitým mezníkem jeho kariéry bylo zaměstnání u architekta Ladislava Skřivánka ve Vídni. Po návratu do Čech zvolil místo projektanta v hradecké stavební firmě Jihlavec, pak pracoval mj. v městské stavební kanceláři. V soutěži na regulační plán Hradce (1909) skončil sice návrh jeho a  MUDr. Klumpara na druhém místě, ale sám Kotěra doporučil, aby definitivní verzi zpracovali oni. Nedlouho poté byla realizována stavba, kterou se naše město pyšní dodnes. Najdete ji v těsném sousedství Krajského soudu. Ano, jde o neobvykle pojatý kostel Českobratrské církve evangelické v Nezvalově ulici.     

Patřil k těm, kteří měnili dekorativní architekturu ve funkční stavitelství. Roku 1921 si splnil sen a založil vlastní projekční kancelář. Jeho věhlas v odborných kruzích vzrůstal. Měl za sebou úspěšné zakázky v Hradci Králové (obytné domy na Masarykově náměstí, v Klumparově, Mánesově a Střelecké ulici, kuklenská smuteční obřadní síň), ale i jinde (Pečky, Jablonec n. Nisou, Pardubice, Jaroměř, Polička, Dvůr Králové n. Labem apod.). Neuspěl s projektem hradecké okresní nemocnice, leč vše si vynahradil. Budovu zdejších Městských lázní z důvodů finanční náročnosti musel několikrát přepracovat. Její finální podoba je oblíbeným cílem Hradečáků už od roku 1933. „Hrála“ dokonce ve slavném filmu Muži nestárnou. Ve Střelecké ulici si Oldřich Liska postavil vilu s ateliérem (čp. 824). Zajímala ho problematika členění vzdělávacích ústavů. Jeho tzv. „halová“ škola bez chodeb byla však poprvé realizována téměř deset let po prvotním nápadu. Masarykova jubilejní škola v Černilově se tím ve své době stala nejmodernější v republice.          

Východočeskou část svého života ukončil po druhé světové válce.  Pomáhal znovuvybudovat zničenou Opavu, jako soukromý podnikatel samozřejmě pouze do roku 1948. Zemřel 8. prosince 1959.