Kulturní, společenské, sportovní akce v Hradci Králové a okolí

Přes parčík u bývalého rychnovského kina na sebe hledí busty dvou slavných klavíristů – Rudolfa Rokla a Jiřího Šlitra. Vděční obyvatelé Poláčkova „okresního města“ po Šlitrovi pojmenovali ulici, každoročně tam probíhá kulturní festival Šlitrovo jaro, v Pelclově gymnáziu najdete pamětní desku, jeho proslulá buřinka tvoří dokonce logo ústavu. Přesto se JUDr. Jiří Šlitr v Rychnově nenarodil.
 
Pocházel ze Zálesní Lhoty u Jilemnice, vesničky s necelými 400 obyvateli. Letos 15. února od onoho okamžiku uplynulo devadesát let. (Další zdejší slavnou rodačkou je běžkyně na lyžích Květa Pecková-Jeriová.) Rodinné prostředí mu přálo. Díky mamince ovládal klavír, tatínek ho zasvěcoval do tajů kreslení. Gymnázium začal v Jilemnici, ale dokončil v Rychnově. Zde s kamarády hrál v Rychnovském dixielandu, později přejmenovaném na Czechoslovak Dixieland Jazz Band. Na otcovo přání vystudoval v Praze práva, nikdy však tuto činnost v praxi neprovozoval.
 
Věnoval se výtvarnictví a hudbě. Získal angažmá v Laterně magice, mj. s ní absolvoval slavné půlroční turné na EXPO 1958 v Bruselu - u klavíru alternoval se zmiňovaným Rudolfem Roklem. Spolupracoval nejprve s textařem Pavlem Koptou (Dnes naposled, Černá Jessie). Jiřího Suchého potkal v sedmapadesátém. O dva roky později vznikl Semafor, nejpopulárnější divadlo malých forem 60. let. Šlitr zprvu „jen“ skládal písně a působil jako pianista. Trochu náhodou se ve hře Jonáš a tingl tangl představil jako herec (r. 1964 byl šestý mezi zpěváky v anketě Zlatý slavík!). Film ho využil jako komponistu (Černý Petr, O něčem jiném, Sedmikrásky, televizní Dobře placená procházka) a herce v drobnějších úlohách (Bylo nás deset, Kdyby 1 000 klarinetů, svou nejvýznamnější roli dostal v Menzelově Zločinu v šantánu). Semafor chrlil jeden hit za druhým – Včera neděle byla, Tulipán, Oči sněhem zaváté, Babetta, Purpura...
 
Roku 1966 uvedl (bez Jiřího Suchého) hru Ďábel z Vinohrad, zazněl v ní slavný song Co jsem měl dnes k obědu. Vystavoval obrázky a grafiky, byl členem úspěšné československé výpravy na montrealském EXPO, podepsal petici 2 000 slov, pracoval na TV pořadech Grandsupertingltangl a Plakala panna, plakala. Se Suchým a Havlíkovým orchestrem natočili výbornou desku Jonáš a Dr. Matrace (mj. písně Mississippi, Jó, to jsem ještě žil, Proti všem). Nastupující normalizaci, v níž by jistě měl problémy, se vyhnul tím nejsmutnějším způsobem. Zemřel 26. prosince 1969 nešťastnou náhodou - otrávil se unikajícím svítiplynem.

VE SPOLUPRÁCI SE STUDIJNÍ A VĚDECKOU KNIHOVNOU HRADEC KRÁLOVÉ