Kulturní, společenské, sportovní akce v Hradci Králové a okolí

Poezie není pro každého. Někomu se líbí nezávazné rýmovačky, jinému prázdné agitky, romantici vyhledávají lyriku přírodní nebo milostnou. Ti nejnáročnější pak objevují holanovskou „jeskyni slov“.
 
Syn úředníka Zbyněk Hejda (*2. 2. 1930, Hradec Králové) se zapletl s literaturou vážněji koncem padesátých let. Měl za sebou maturitu, studia na Filozofické fakultě UK, asistoval na Katedře dějin dělnického hnutí FF, r. 1958 nastoupil do Pražské informační služby. Do KSČ jako mnoho jiných vstoupil v 17 letech. Prozřel po politických procesech a octl se „na druhé straně barikády“. Na vydání první oficiální knížky čekal šest let. Schvalovatelům se nezdála dostatečně optimistická, neboť se nejčastěji zabýval tématy erotiky a smrti. Jenže on už věděl své: „Básník se prostě nesmí dopustit nepravdy. Nesmí se vědomě dopouštět lží. Může se dopustit omylu, ale nesmí vědomě spáchat lež.“
 
Ve „zlatých šedesátých“ přispíval do časopisů Host do domu, Literární noviny aj. Byl důležitým členem redakce proslulé Tváře. Spoluvytvářel profil nového nakladatelství Horizont, překládal (Trakl, Benn, Dickinsonová). Od roku 1969 pracoval v antikvariátu. Jako signatář Charty 77 a člen Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných musel odejít i odtamtud. Nepodlehl nátlaku moci, aby se vystěhoval. „Domov, to je přítomnost milovaných lidí.“Živil se až do listopadu 1989 jako domovník, publikoval v zahraničí nebo v samizdatu (Střední Evropa, Revolver Revue).
 
Jeho knížky se začaly objevovat až v devadesátých letech. Nebylo jich mnoho (např. Pobyt v sanatoriu, Nikoho tam nepotkám, Valse melancolique). „Bez zvláštního napětí, stavu mysli, kterému se někdy romanticky říká inspirace, není možné napsat nic,“ tvrdil. Velmi ceněné jsou jeho recenze (Kritiky a glosy). Svědectví nejen o setkání s Jakubem Demlem ukrývá svazek Cesta k Cerekvi. V posledních letech života dal čtenářům nahlédnout do svých desetiletí vedených deníků (Sny…).
 
Roku 1996 získal Cenu Jaroslava Seiferta. Zemřel 16. listopadu 2013 v Praze. 
Milan Obst zemřel v Hradci Králové 15. ledna 1980.

VE SPOLUPRÁCI SE STUDIJNÍ A VĚDECKOU KNIHOVNOU HRADEC KRÁLOVÉ