Kulturní, společenské, sportovní akce v Hradci Králové a okolí

V Jaroměři se 13. 6. 1881 narodil Otakar Španiel. Nezvolil vojenskou kariéru jako jeho bratr, generál Oldřich Španiel. Vynikl v naprosto odlišných oborech: sochař, řezbář, medailér.
 
Po absolvování jablonecké odborné rytecké školy zamířil za dalším vzděláváním na Akademii do Vídně. O jeho vývoj na AVU v Praze pečoval až do roku 1904 sám Josef Václav Myslbek. Přesto nejzásadnější vliv na jeho tvorbu měl pobyt v Paříži. Na začátku dráhy upínal pozornost ke klasickým sochařským námětům, zvláště aktům (Myjící se žena, Ženy v lázni). Ve své době novum znamenaly práce se sportovními náměty (Fotbalista, Skokan). Sport ho zajímal neustále. Dvakrát dokonce soutěžil v uměleckých disciplínách – šlo o kamenosochařství - na Olympijských hrách (1912, 1936).
 
Po vyhlášení Československa se mu mimořádně dařilo. Stal se profesorem na AVU, členem České akademie věd a umění. Získával prestižní zakázky, občas mu byl vyčítán až akademismus. Vytvářel busty našich velikánů (Vrchlický, Smetana, Aleš, Jirásek) a pomníky (T. G. Masaryk, Mánes). Nejvíc se zapsal do dějin medailérství. Z nás čtenářů to zřejmě pamatuje málokdo, ale jednokorunová mince s postavou žnečky byla všeobecně velmi dobře hodnocena (1921). Stejně tak různé výroční a pamětní medaile, plakety, vojenská vyznamenání, kde bez nadsázky dosáhl světové úrovně. S V. H. Brunnerem roku 1929 realizoval výzdobu dveří západního průčelí chrámu sv. Víta.
 
Úspěšnou dráhu přerušila nacistická okupace. Otakar Španiel prožil těžké časy v koncentračním táboře. Po válce byl poúnorovým režimem sice uznáván, tituly Zasloužilý umělec a laureát státní ceny musel vykoupit medailemi k výročí Stalinova narození. Ocenění v zahraničí získával však dál. Útlou publikaci ho rok před smrtí připomněl (s J. L. Neradem) slavný historik V. V. Štech. Otakar Španiel před šedesáti lety, 15. února 1955, vydechl v Praze naposled.

VE SPOLUPRÁCI SE STUDIJNÍ A VĚDECKOU KNIHOVNOU HRADEC KRÁLOVÉ