Kulturní, společenské, sportovní akce v Hradci Králové a okolí

Někteří umělci mají smůlu. Pracovali poctivě, jejich dílo je kvalitní, ovšem už dlouhá desetiletí čeká na znovuobjevení. Když se řekne „česká opera“, naskočí nám Smetana, Dvořák, Janáček, Martinů. Ale komu říká něco jméno Karel Moor? Tímto rodákem (* 26. 12. 1873) se pyšní Lázně Bělohrad. Malý Karel poznával taje houslí už jako předškolák. Učil se i na klavír, zkraje spíše z donucení. Teprve v hradeckém Boromeu si hudbu zamiloval. V tamním souboru hrál, přibral dirigování, pokoušel se komponovat.  Absolvoval pražskou varhanickou školu, odborné vzdělání si svědomitě doplňoval. První veřejně provedené práce (symfonická báseň Polonia a Polské tance) ocenila kritika i veřejnost. Získal místo učitele zpěvu v Pardubicích. Otevírala se před ním slibná budoucnost.  Jenže…
 
Žil výhradně muzikou. Světské starosti šly stranou. Výbušná povaha způsobila, že jeho angažmá trvala jen měsíce, mnohdy pouhé týdny, čímž mu vznikaly finanční nesnáze. Nějaký čas zůstal v Praze. Živil se psaním článků pod pseudonymem Karel Martel.  Díky práci poznal třeba T. G. Masaryka. Napsal operu Hjördis (celosvětově vůbec první hudební adaptaci podle Ibsenovy předlohy), kterou přijalo Národní divadlo. Odjel do Vídně a Terstu. Tam vznikly dva úspěšné Terstské kvartety. 1. října 1902 nastoupil jako dirigent České filharmonie. Vydržel zde do roku 1905. Národní divadlo uvedlo jeho opery Vij a zmiňovanou Hjördis. Šťastnou zastávkou pro něj bylo Brno, nejen pro seznámení s Janáčkem. Po výtkách, že píše příliš trudnomyslná díla, zabrousil překvapivě do hájemství lehčí múzy. Opereta Pan profesor v pekle slavila triumf. Moor následující tři sezony strávil provozováním vlastní kočovné společnosti. Repertoár tvořily právě klasické operety.
 
Roku 1912 ho postihla tragédie. Požár domu zničil nástroje, archiv, kostýmy. Vydal se do jihoslovanského Zadaru. Vystřídal tolik štací, že by stačily na dva životy (Arbanas, Bělehrad, Štip, Sofie, Moravská Ostrava, Plzeň, Sarajevo, Braunau aj.). V době vzniku republiky je zrovna v Praze. Pracuje jako klavírista. V krátkých intervalech následuje kočovné divadlo z Klatov, Vinohradská zpěvohra, Sinje, Split, Sarajevo. Kvůli zdraví se vrací do Čech. Vede orchestr kina Hvězda, působí ve smíchovské Aréně a v hudebním nakladatelství. Slaví úspěch s mozartovskou operou Poslední akord a kantátou Svatý Václav. Nejdéle setrval v Československém rozhlase. Jako pozdní romantik je znám orchestrálními skladbami (Moře, Requiem), melodramy na texty českých básníků (Maryčka Magdónova, Slovenská balada), operami, operetami i balety. Ke konci života se v rodném městě dočkal čestného občanství, roku 2000 mu tam odhalili pamětní desku.  Je autorem autobiografie V dlani osudu. Vyšla až po jeho smrti. Karel Moor skonal 30. 3. 1945.   

VE SPOLUPRÁCI SE STUDIJNÍ A VĚDECKOU KNIHOVNOU HRADEC KRÁLOVÉ