Kulturní, společenské, sportovní akce v Hradci Králové a okolí

Století uplyne devětadvacátého března od narození básníka, prozaika, violoncellisty, skladatele a pábitele Karla Maryska.
Pochází z Třebechovic pod Orebem. K hudbě ho přivedl tatínek, profesionální houslista. Kvůli jeho angažmá v Záhřebské filharmonii nastoupil do školy v Chorvatsku. Další otcovou štací byl Nymburk. Právě tady potkává mladý Karel Bohumila Hrabala.  Seznamuje ho s moderní literaturou. Stanou se z nich nejbližší přátelé. Marysko už coby student skládá hudbu pro ochotnický soubor místního divadla. Konzervatoř v Praze (housle a klavír) ukončil roku 1936. Za války učil na hudební škole v Čáslavi, sám se dále vzdělával na violoncello u prof. Zelenky. Jako hráč na tento nástroj byl od roku 1944 až do důchodu členem orchestru Národního divadla, proto se přestěhoval do Prahy.        
 
Literární činnost – výhradně jako koníčka – provozoval ještě v Nymburce. Jeho rané pokusy byly ovlivněny surrealismem. S Hrabalem, který do hlavního města též přesídlil, vymysleli tzv. neopoetismus. Kupodivu byli vydání svých juvenilií po válce blízko. V jednom nakladatelství narazili na Jiřího Koláře, který jejich práce chválil. Jenže přišel únor 1948 a konec nadějí. Na druhou stranu se seznámili s podobně nonkonformně smýšlejícími lidmi. Kolář, Hiršal, Boudník, Bondy… S takovou partou musela být i padesátá léta úžasná! Marysko publikoval výjimečně a jen časopisecky. Se svými názory na většinovou a oficiální společnost patřil do undergroundového společenství. Hrál si vynalézavě se slůvky (pře100, hi100rie, mě100, o5), bavily ho dvojsmysly a nonsensy, vtipně imitoval žánry a styly. Malá ukázka: „Když se Mistra ptali, proč tam namaloval Rudé právo, odvětil: „Havlíček byl pokrokový novinář, satirik a socijálista. Kdyby žil dodneška, stal by se vydavatelem a šéfredaktorem Rudého práva. Umělec musí umět promítnout tvůrčím způsobem minulost do přítomnosti a tak ji stále oživovat a aktualizovat."
     A když mu namítali, proč má tyto názory on, živnostník, odpověděl: „Já jsem komunistický živnostník, já vykořisťuji jen sám sebe," kteroužto novou ekonomickou politickou thesi se marně snažil vysvětlit, na basi výrobních prostředků a vztahů, mladý marxistický národohospodář Veverka ve své habilitační práci „Práce, spotřeba a mzda", takže ji nikdy nedopsal.“

Pro přátele vyráběl novoročenky, koláže, fiktivní jídelní lístky. S jeho dílem (Poetický zápisník, Proč vždy básník chytá se hvězd?, Šoustal jsem královnu krásy, A mrtví se mají nejlíp aj.) se mohli čtenáři seznámit až po roce 1989, pomineme-li samizdatová vydání. Karel Marysko, známý z Hrabalových próz jako básník Kytka, zemřel 23. 11. 1988 v Praze. V nymburském muzeu probíhá do 29. 3. výstava k výročí jeho narození. Když si pospíšíte, ještě ji stihnete.
 
VE SPOLUPRÁCI SE STUDIJNÍ A VĚDECKOU KNIHOVNOU HRADEC KRÁLOVÉ