Kulturní, společenské, sportovní akce v Hradci Králové a okolí

Profesor psychiatrie a neurolog MUDr. Jaroslav Stuchlík, jeden z otců československé psychoanalýzy, pocházel z malé obce Uhlíře na okrese Jičín. Narodil se 22. 4. 1890 do chudých poměrů. Do tajů psychoanalýzy pronikal ještě před vypuknutím první světové války v Curychu. Poštěstilo se mu tam potkat skutečné mistry. Na proslulé klinice profesora Bleurela působil jako asistent slavný C. G. Jung, přednášel na ní sám Sigmund Freund. Jaroslav Stuchlík měl hned na počátku smůlu. Už domluvenou spolupráci v Curychu mu zhatil světový válečný konflikt. V Praze jako první hovořil o fenoménu psychoanalýzy. U odborné veřejnosti však nepochodil.
Po vzniku republiky dělal téměř dvacet let primáře na neuropsychiatrickém oddělení v Košicích. Začínal na zelené louce. Zakládal první slovenský lékařský spolek, zasloužil se o podstatné rozšíření kapacity svého oddělení, napsal několik zásadních statí. (Košičané na něj nezapomněli a roku 2003 mu odhalili bustu.) Kontakt s vývojem v oboru neztrácel. Před další válkou byl krátce zaměstnán na Ministerstvu zdravotnictví. Za Protektorátu ho suspendovali, dokonce se musel skrývat. V letech 1945 – 1949 je krátce znovu na Ministerstvu zdravotnictví a na bratislavské univerzitě. Čtyři roky působil jako přednosta psychiatrické kliniky v Plzni, získal titul profesora (1948). „Nová doba“ mu jako mnoha jiným vynikajícím odborníkům nepřála. O rok později kvůli svým politickým názorům musel odejít do důchodu. Nezahálel však. Dál psal důležité a objevné vědecké práce o psychopatologii, sugesci, hypnóze atd. (Nárys psychoterapie a psychohygieny - skartováno 1949, Prolegomena k studiu neofasií - 1964, Obrana proti duševním chorobám - 1965). V šesté dekádě 20. století se s  kolegy pokoušel v ČSSR rozvíjet psychotroniku, socialistickou verzi západní parapsychologie. Zřízení ústavu pro nový vědní obor se nedožil. Umírá 8. 12. 1967 v Praze.           
Parapsychologie možná opravdu byla slepou uličkou, to nechť posoudí odborníci. Dr. Stuchlík však r. 1947 objevil pacienta, jehož případ ho proslavil po celém světě. MUDr. Jan Lukeš, publikující nejvíce pod pseudonymem Car Osten, byl tehdejšími kapacitami diagnostikován s paranoidní schizofrenií. Jaroslav Stuchlík si získal důvěru tohoto pomateného génia, ne nepodobného Járovi Cimrmanovi, a až do své smrti mu pomáhal jako lékař i člověk. Nešťastný Lukeš je autorem 16 umělých „mimozemských“ jazyků, mnoha próz, tří olbřímích románových epopejí, slovníků, 39 oper (mj. druhý díl Prodané nevěsty nebo Úderka, oblíbená v českém undergroundu), 9 symfonií, 107 matematických prací, vynálezů atd. První Stuchlíkova zmínka o něm (1956) vyvolala celosvětovou senzaci. Chystal o něm podrobnou studii, kterou bohužel nestihl dopsat. Její fragmenty s ukázkami Lukešova díla naleznete díky péči PhDr. Vladimíra Boreckého v knize Neofatické polyglotie psychotiků, Lukešovy pozoruhodné texty hledejte pod titulem Z knižnice iškovské kultůry.  

 
VE SPOLUPRÁCI SE STUDIJNÍ A VĚDECKOU KNIHOVNOU V HRADCI KRÁLOVÉ