Kulturní, společenské, sportovní akce v Hradci Králové a okolí

Režisér Paolo Sorrentino natočil portrét výjimečného muže, který stál čtyřicet let v čele Itálie – Giulia Andreottiho. Andreotti byl v poválečném období sedmkrát italským premiérem a v mezidobí aktivním členem (většinou ministrem) křesťanskodemokratických vlád. Film stylizovaným, kvazi-dokumentárním a výtvarně vytříbeným jazykem popisuje obrovskou moc, která se postupně koncentrovala v Andreottiho rukou. Odehrává se v roce 1991, kdy se Andreotti – ročník 1919 – stal doživotním členem italského parlamentu, takzvaným „senatore a vita“. V tomtéž roce začíná v Palermu největší moderní proces s mafií a provázanost Cosa Nostry a bývalého premiéra je čím dál zřetelnější. Film se retrospektivně dotýká dalších sporných míst v Andreottiho politické minulosti: vraždy svědků a nepohodlných novinářů, křivá svědectví, únosy… Těžko věřit, že za tím vším stojí tento muž s vizáží úředníčka, konvenční, praktikující katolík, chladný v osobních vztazích. Snímku dominují jeho typické brýle a odstávající uši (film si vysloužil nominaci na Oscara za nejlepší masky). Herec Toni Servillo si dokonale osvojil Andreottiho studenokrevný plazí výraz, za nímž se schovají všechny emoce. Italové si zvykli šedou eminenci své politické scény nazývat různě: Moloch, Sfinga, Belzebub, Starý lišák…Přezdívku „Božský“ mu poprvé přiřkl nezávislý novinář Mino Pecorelli. Za podíl na vraždě tohoto novináře byl třiaosmdesátiletý Andreotti v r. 2002 odsouzen ke 24 letům odnětí svobody. Nejvyšší soud však později konstatoval, že celý případ se odehrál v 70. letech, a je tudíž promlčený. Andreotti zemřel nepotrestán v roce 2013. Suverénně natočený snímek svým originálním výtvarným pojetím, přesvědčivým soundtrackem a dokonalým ztvárněním hlavní postavy získal cenu poroty na festivalu v Cannes v r. 2008 a řadu dalších ocenění.