Kulturní, společenské, sportovní akce v Hradci Králové a okolí

Kdysi jsme v této rubrice připomínali prvního ředitele Divadla Drak Vladimíra Matouška. A ejhle! Dnes přichází na řadu jeho nástupce, pan Jan Dvořák. Narodil se 14. 8. 1925 v Úsobí, obci ležící mezi Havlíčkovým Brodem a Jihlavou. Od dětství miloval loutkové divadlo. Reálné gymnázium ukončil roku 1945, 1949 pak Střední odbornou školu pro umělecký průmysl v Jablonci nad Nisou v oboru rytec a cizelér. Na vojně v Banské Bystrici se dostal do souboru s neuvěřitelným názvem Ujo Maňas. Právě tam padlo jeho definitivní rozhodnutí zasvětit život pimprlatům.
 
Školu si nemohl přát lepší, neboť začínal v jednapadesátém v Divadle Spejbla a Hurvínka. Zažil ještě Josefa Skupu a kolegu Miloše Kirschnera, na nejprestižnější české scéně prožil 13 let. Pracoval jako loutkoherec, šéf výpravy, režíroval. Se členy skupiny Salamandr tam zkoušel dělat divadlo po svém, nově, což bylo po období „kultu osobnosti“ nutností, chtěli-li postoupit dál. (Podílel se na programu EXPO 58 v Bruselu.) Nejdůležitější léta zažil ve Východočeském loutkovém divadle, kam nastoupil jako ředitel r. 1964. Právě on vymyslel značku DRAK - Divadlo Rozmanitostí, Atrakcí a Komedií. Přivedl mladé schopné lidi - Josefa Kroftu, Miroslava Vildmana, Jiřího Vyšohlída -, pro které byla práce radostí. Odvážný tah se vyplatil. Hradecký soubor se stal ve světě pojmem díky zcivilnění projevu, důrazem na komedialitu a profesionalitu v nejlepším slova smyslu. Sklízel úspěchy s inscenacemi Pohádky z kufru, Šípková Růženka, Cirkus Unikum, Posvícení v Hudlicích, Jánošík… Tato představení by bez uměleckého vkladu a nadšení Jana Dvořáka nevznikla. K funkci principála (1964 – 1976) přibral později úlohy uměleckého vedoucího a dramaturga. Zúčastňoval se nejrůznějších přehlídek, působil v porotách, vedl semináře, psal metodické materiály, vyučoval na Loutkářské fakultě AMU. Zasloužil se o vznik Muzea loutkářských kultur v Chrudimi, spolupracoval na TV filmech s loutkářskou tematikou. Smutná zpráva o jeho úmrtí přišla 16. 1. 2006.              
 
Na Jana Dvořáka mám vzpomínku, která charakterizuje jeho bezprostřednost. Odehrála se při oslavách výročí založení Draku v tamním klubu. Klasická situace. Plno lidí, ale všichni jsme se ostýchali nějak projevit. Speaker vyvolal Jana Dvořáka. Ten pravil: „Nevím, jak vyjádřit neformálnost setkání líp než tím, že si sundám sako.“ Což ihned učinil. Ledy se prolomily, večer byl nezapomenutelný.