Kulturní, společenské, sportovní akce v Hradci Králové a okolí

Nejslušnější ze všech slušných občanů Heřmanova Městce spatřil světlo světa 23. ledna 1861. Jmenoval se tehdy jen Jiří Guth. (Další přízviska začal užívat až roku 1920.) Městec patřil rodině Kinských, otec u hraběte pracoval jako revident. Pozdější propagátor myšlenek olympismu údajně v mládí sportu moc nedával. Kvůli úrazu měl i problémy s řečí. Vyhledával samotu, aktivně se zajímal o hudbu. Po absolvování gymnázia v Rychnově získal roku 1882 doktorát filozofie na pražské Karlo - Ferdinandově univerzitě. Vlastní pedagogickou praxi odložil. Raději čtyři léta vychovával potomky knížete Schaumburg - Lippe v Náchodě. Konvenovalo mu vybrané šlechtické chování, zkušenosti později využil ve svých knihách. Díky zaměstnavateli poznal Evropu, Afriku, Asii, Severní Ameriku, což zúročil ve vlastních cestopisech (Na pokraji Sahary, Kanadské epištoly, Moje prázdniny v Americe). 

Po návratu do vzniku Československé republiky učil na středních školách v Klatovech a Praze. Jako bojovník za zavedení předmětu tělesná výchova získal roku 1891 grant Ministerstva školství na pobyt v Paříži. Navázal tam celoživotní přátelství s baronem Pierre de Coubertinem, stal se členem Mezinárodního olympijského výboru. S Josefem Rösslerem – Ořovským založili jeho českou pobočku. Guth byl prvním a dlouholetým předsedou. Díky obratné diplomacii získal Čechům - ač neměli vlastní stát! - právo samostatně soutěžit na obnovených olympijských hrách (první účast 1900). Jiří Guth aktivním sportovcem, s výjimkou jízdy na koni a turistiky, nebyl. O to víc sil věnoval propagační a nepěkným slovem "bafuňářské" práci. Jako vlastenec spoluzakládal Českou atletickou unii, angažoval se v Klubu turistů. Náš olympijský výbor každoročně uděluje za mimořádné zásluhy Cenu Jiřího Gutha-Jarkovského.

Věnoval se aktivně literatuře - je autorem povídek, románů, básnických sbírek. Jako první převedl do češtiny díla Karla Maye, ale také Maupassanta, Zolu, Vernea. Díky pobytům v aristokratické společnosti vytvořil kánon slušného chování, kterým proslul asi nejvíce.  Před první světovou válkou jeho jméno zpopularizovaly svazky Společenský katechismus, Pravidla slušného chování pro mládež, Stolničení a další. (Mnohé poučky znějí archaicky. Třeba tato platí pořád: "Chovejme se ve veřejnosti jeden k druhému spíše jako přítel nežli jako nepřítel, a je-li toho potřebí, jako ‚milosrdný samaritán‘".) Etiketě též vyučoval. Proto mu T. G. Masaryk nabídl funkci vedoucího hradního diplomatického protokolu. Guthovo nadšení brzdily spory s prezidentovou dcerou Alicí, která si uzurpovala roli "první dámy", ale pronikl do dějin znovu. Vymyslel nejvyšší české vyznamenání Řád bílého lva, které se uděluje dodnes. Po třiceti letech opustil funkci předsedy ČOV, členem MOV zůstal do smrti. Ta ho zastihla v Náchodě 8. ledna 1943.