Kulturní, společenské, sportovní akce v Hradci Králové a okolí

Až do svých jedenácti jsem bydlel v Chrudimi na Tyršově náměstí 564. Naproti vchodu do našeho domu stál park, dějiště mnoha klukovských alotrií. Sadům se říkalo Michalák, ač správně by bylo spíše Zieglerák. Mými hrdiny byli tehdy indiáni, případně postavy z Verneových románů. Čeští obrozenci mě nezajímali ani za mák. Tudíž jsem samozřejmě netušil, že v tamním kostele sv. Michala je pohřben protagonista dnešního medailonku. Josef Liboslav Ziegler přišel na svět 10. července 1782 v Hradci Králové v ulici V Kopečku čp. 85/9. Po smrti otce se matka znovu vdala, proto rodina přesídlila do Chrudimi. Josef, ač ve škole premiant, mohl pokračovat v dalším vzdělávání na královéhradeckém gymnáziu jen díky přízni kapucínského učitele Donula Kora. Pražskou Filozofickou fakultu pak začal navštěvovat r. 1800. Profesor Stanislav Vydra ho uvedl mezi vlastence. Ziegler poznal zblízka slavná jména naší historie - Puchmajera, Dobrovského, Pelcla, v rodině nakladatele Krameria dával soukromé hodiny, čímž si vylepšoval stále tristní finanční situaci. Nadaný mladík zvládl po filozofických studiíchi fakultu teologickou, vzdělával se však i v dalších letech. Knězem se oficiálně stal 30. června 1806.
 
Působil na několika farách. Hned na první štaci v Dobrušce potkal podobně nadšené buditele Františka Ladislava Heka (Věka) a Michala Silorada Patrčku, s nimiž vykonával v kraji záslužnou osvětovou práci. Z pozice profesora bohoslovectví na královéhradeckém semináři (1817) nabízel zájemcům lekce z českého jazyka a písemnictví, půjčoval jim knihy. Těm nejhorlivějším, mezi něž patřila např. Magdalena Dobromila Rettigová, navrhoval druhé obrozenecké jméno v rodném jazyce. V roce 1818 patřil mezi zakládající členy Českého muzea, téhož roku získal doktorát z bohosloví. Ziegler už na škole toužil převádět světová díla do rodného jazyka. Pronikl do tajů francouzštiny, polštiny, ruštiny a staroslovanštiny. Z klasiků věnoval pozornost Horatiovi, významným počinem byl Zieglerův převod obsáhlé Fénelonovy knihy Příběhové Telemacha, syna Ulysova. Zajímavým odskokem je původně německý spis Umění lesní podle Jiřího Ludwika Hartiga, na němž spolupracoval s opočenským lesníkem V. V. Havelkou. Čtyři roky vydával časopis Dobroslavaneb Rozličné spisy poučujícího a mysl obveselujícího obsahu v řeči vázané a nevázané. Po jeho zániku vytvořil z příspěvků ještě almanachyMilozor a Milina. Vymyslel a dlouho vedl první učitelský časopis Přítel mládeže. Důležitý spis Umění kazatelské od Jana Amose Komenského mohl vyjít jen ve Vídni.       
 
Pomyslný kruh se uzavřel roku 1826. Josef Liboslav Ziegler přichází znovu do Chrudimi. Angažuje se nadále. Mezi obyvateli je oblíben, s vrchností mívá ovšem spory. Jeho hlavním zájmem je lepší výuka žáků i učitelů. V roce 1842 přichází s Mluvnicí českou, ale 23. května 1846 umírá. Vlastní bibliotéku odkazuje částečně děkanství, větší díl věnuje městské knihovně. Zieglerovu osobu zobrazil Alois Jirásek v F. L. Věkovi, skoro po sto letech se objevuje rovněž v románu chrudimského autora Kuzmy alias Josefa Chethe Novotného Dům u Tuplovaného jelena.
  
A chrudimský park? Dle Google Maps se pořád nazývá Michalské sady. S tím by se mělo něco udělait, mí milí spolurodáci.