Kulturní, společenské, sportovní akce v Hradci Králové a okolí

„Co to píšete, pane továrníku Bierhanzele?“ „Závěť.“ Nebo: „A nejhorší ze všeho jsou trpaslíci. Ty potvory vám vlezou všude.“ Repliky z her Smoljaka a Svěráka zná v Čechách každý. Ovšem jen jediný člověk je dovedl říci tak neodolatelným způsobem. Jaroslav Weigel byl Rychnovák (*2. 1. 1931), příliš si však městečka pod kolowratským zámkem neužil. Kvůli tatínkovi, který pracoval jako sládek v pivovaru, se Weigelovi r. 1933 stěhovali do Police nad Metují. Okolní krásná příroda chlapci učarovala. Není divu, že tady v roce 1939 vstoupil do skautské „vlčácké“ smečky. Taková volnost pochopitelně nacistům nevoněla. Přesto se Jaroslav s přáteli ještě přihlásil do čtenářského klubu časopisu Mladý hlasatel, bohulibé aktivity spisovatele Jaroslava Foglara. Měli číslo 12112, ekologický název Ochránci polických stěn a dočkali se osvobození republiky. Láska ke skautingu Jaroslavovi vydržela, stejně jako s přibývajícími roky stále trefnější přezdívka Šedý bobr. Roku 1945 se rodina přesunula do Broumova. Jaroslav začal chodit do zdejšího gymnázia, odkud přešel do Mladé Boleslavi, protože tatínek získal práci v Mnichově Hradišti. Tady mladý student osmnáct měsíců šéfoval skupině znovuobnoveného Junáka. Později pomáhal na táborech pionýrských, v nichž prosazoval skautské prvky. 

Jenže pomalu nastával čas pro praktický život. Po Severočeské lesní škole v Doksech zvítězila jeho láska ke grafice. (V Malém čtenáři mu prý první kresbu zveřejnili v osmi letech.) Mezi lety 1950 – 1953 absolvoval pražskou Pedagogickou fakultu UK se specializací v oborech výtvarná výchova a historie. Mentory mu mimo jiné byli proslulí mistři Cyril Bouda a Zdeněk Sýkora. Ač má jako dost cimrmanologů učitelskou aprobaci, nikdy se tímto povoláním neživil. Vyhrál konkurz na výtvarného redaktora dětských periodik, r. 1959 pak nastoupil jako grafik do nového časopisu Mladý svět. Stal se hlavním tvůrcem jeho na svou dobu netradičního vizuálu. Mimo práci v redakci se angažoval ve tvůrčí skupině Polylegran. Po začátku tzv. normalizace (1970) musel v Mladém světě skončit. Pod pseudonymem Holten v něm s kreslířem Kájou Saudkem ještě prosadil úspěšný seriál Lips Tullian: Nejobávanější náčelník lupičů, vycházející z české brakové literatury XIX. století. Další komiks o majoru Zemanovi cenzura po pár pokračováních zarazila. 

Do Divadla Járy Cimrmana přišel roku 1970. S jeho protagonisty spolupracoval už ale předtím -  vymyslel secesní stylizaci do programu hry Akt. Podle vlastních slov byl i bezděčným autorem námětu Vraždy v salonním coupé, v níž se publiku poprvé představil jako herec. Ve „vědeckých“ seminářích používal titul docent, zářil jako Děd Vševěd, malíř Žíla, již zmíněný továrník Bierhanzel. Nejraději ztvárňoval postavu vizionáře Hlavsy v Poslu z Liptákova. Pro Cimrmany vytvářel kromě programů i výpravy. V drobných rolích se mihl téměř ve všech filmech dvojice Smoljak – Svěrák. Mezi jeho další aktivity patřily rovněž grafické úpravy nejrůznějších knih a obalů desek převážně interpretů české country muziky. Stal se členem Síně slávy českého komiksu, se synem Michalem navrhli několik známek s možnou podobou Járy Cimrmana. „Skrytý monarchista“ Jaroslav Weigel kvůli věku musel svoji hereckou činnost postupně utlumovat. Naposledy ho diváci na jevišti mohli vidět 15. ledna 2019. Jaroslav Weigel odešel stylově. Bylo 5. září 2019 a Cimrmani právě zahajovali třiapadesátou sezonu…